 |
Rallye Dakar, nejtěžší motoristickou soutěž, která ztrácí svůj původní vytrvalostní Přímá řeč Jaroslava Katriňák: Svitko si zaslouží uznání.
Stále více na ní dominuje rychlost ve spojení s navigací. Soutěž je náročná psychicky i fyzicky. Přirozeně postupuje s technickým vývojem. Už dávno na ní nepanují spartánské podmínky, co se týče ubytování, či dalších věcí, přesto to není žádná procházka růžovým sadem.
Každý kdo ji absolvuje, si zaslouží uznání. Kdo chce přijít úspěšně do cíle, potřebuje mít najeto množství kilometrů, nejlépe na závodech, kde je nutná navigace. Ačkoliv v současnosti mají jezdci mnohem lepší materiální podmínky i techniku, přece jen ne na všechno se dá připravit. Organizátoři nejednou mění délku etap. Soutěžících někdy překvapí terén, což přiznal i Števo Svitko.

Jezdce vždy nepříjemně zaskočí nepředvídaná porucha, co nikdy nepřidá na psychické pohodě. Tehdy je nutné použít zdravý rozum, nenechat se zlomit, třeba se uklidnit a snažit se vyřešit problém. V případě poruchy se pokusit opravit, co se pokazilo. Jezdci jsou technicky zruční a umí si často poradit s problémem, který by se běžnému člověku vyřešit nepodařilo.
Co se týče Slovenská zástupců na Dakaru, úspěšněji si počínal Svitko. Jedenácté místo je nesporně úspěch. Bylo na něm vidět, že je velmi dobře připraven. Fyzicky bez problémů zvládl náročnou soutěž stejně tak iz jezdecké stránky. Vyvaroval se chyb i pádů. Působil velmi klidně a vyrovnaně. Obtíže s porouchaný osou či problém s benzínem vyřešil rutinérsky. Začal volnější, nic zbytečně nešponoval. Podával standardně spolehlivé výkony.
Slováci nemohou začít na Dakaru prvním místem. Nemají takové zkušenosti s navigací jako jejich soupeři, kteří jezdí takové soutěže během celého roku. Tomu podřizují taktiku, což Svitko do puntíku splnil. Během Dakaru ukázal i svůj lidský rozměr, když se na úkor úspěšného výsledku vícekrát snažil pomoci soupeřem, jejichž postihl pád, či zranění. Postupně se prodíral vzhůru ve výsledkové listině. Co je důležité, vydržela mu technika. Jeho 11. místo má svou cenu. Je třeba si uvědomit, že letošní Dakar se do značné míry podobal těm africkým, které byly vždy velmi obtížné.
Ivan Jakeš doplatil, jako několikrát předtím, na problém s technikou. Nevím, jak se připravoval, přece jsem s ním nebyl v takovém styku jako se svitky, se kterým se setkávám na závodech i trénincích, ale jak ho znám, určitě se připravil zodpovědně. Jeho handicap je fakt, že během sezóny věnuje dost času na shánění prostředků, aby mohl na Dakaru vůbec startovat. Je to ale špičkový jezdec, který na co sedne, tak s tím nemá problém. Je velmi dobrý a zkušený navigátor, ale během sezóny jezdí méně, soustřeďuje se hlavně na Dakar. I proto jezdil v pomalejším tempu.
Výkony Slovenské motocyklisty si zaslouží uznání. Ve srovnání s těmi nejlepšími nemají takové materiální podmínky jako tovární jezdci, kteří mají veškerou technickou i materiální podporu. Také nemohou jako jejich soupeři během celé sezóny jezdit rallye či cross country, kde by se mohli zdokonalit v navigaci, přesto dokazují, že jsou konkurenceschopní a při lepších podmínkách by určitě dokázali více.
Autor je mistr světa v enduru z roku 1991 a první slovenský motocyklista, který přišel do cíle Rallye Dakar.
 |