Trophée des Nations Enduro Onore al Capitano Augusto Taiocchi
O víkendu 28. – 29. 4. 2018 se v italském horském středisku Montecampione konal memoriál na počest nejlepšího italského jezdce, kapitána Trophy týmu Augusta Taoicchio, který odešel do motorkářského nebe již před několika lety.
Soutěž je pořádána pro starší jezdce, kteří svým věkem odpovídají právě věku Taoicchio.
Tato mimořádná soutěž byla pořádána do loňského roku pouze pro italské jezdce.
Letos to pořadatel pojal světově a sezval na tuto ojedinělou událost jezdce z různých koutů světa, kteří v té době bojovali na soutěži se zemřelým kapitánem Taoicchim.
Účast byla obrovská, téměř všechny motocyklové evropské federace se této události zúčastnily.
Tuto akci si nenechali ujít ani jezdci Kanady, USA, Japonska a Austrálie.
Pro motocyklové fanoušky staršího data narození to byl opravdu svátek, neboť zde bylo vidět desítky motocyklů ze 70 – 80 let.
Jezdci soutěžili ve dvou kategoriích. První byla do věku 60 let a jezdci mohli startovat na motocyklech do roku výroby 1989. V Národním týmu Československa v této kategorii nastoupili Otakar Kotrba, Vladimír Buš, Rudolf Kavský a Dušan Kotrla. Manažerem tohoto týmu byl Jan Hrehor.
Druhá kategorie byli jezdci nad 60 let, kteří mohli použít motocykly do roku výroby 1982.
Ve Stříbrné váze Československa nastoupili jezdci Jiří Stodůlka, Jiří Pošík, Jiří Císař a Emil Čunderlík. Manažerem tohoto týmu byl Bohumil Poslední.
Soutěž byla jednodenní. Jezdci absolvovali tři kola o délce 20 km místním horským terénem. Na konci každého kola na jezdce čekala měřená rychlostní zkouška, která byla situována na místní sjezdovce hned vedle depa.
Čeští jezdci se prezentovali motocykly značky Jawa.
Jezdci i stroje zdárně dojeli do cíle.
Národní tým skončil na 9. místě a jezdci Stříbrné vázy obsadili 1. místo.
A tady jak to viděl Dušan Kotrla
Návrat do historie!!!
Tak by se dalo nazvat to co chi teď napsat pro lidi, kteří nám v posledních měsících pomáhali, anebo nás sledovali. I když je FCB většinou nástroj pro jednoduchá sdělení, tak toto pravidlo teď poruším, jelikož mám většinou všechny tyto lidi mezi přáteli. K těm, kteří tuto veřejnou síť nemají a patří jim tyto řádky se tato informace určitě dostane.
Akce která se o uplynulém víkendu konala v Italském Montecampione totiž předčila i představy o tom jak se dá vrátit o 30 až 50 let zpět do minulosti.
Italský pořadatel,sponzor a velká osobnost Claudio Terruzzi prostřednictvím skvělého člověka a organizátora Marcello Grigorovova oslovil Emila Čunderlika zda by jsme nedali dohromady 2 Československé týmy složený z Legend pro start v Montecsmpione. Emil oslovil mě a já začal sbírat informace . Zhruba v polovině února byly jasné dva fakty! Že Tento podnik bude velká událost a že my máme závodníky, kteří mají chuť vrátit se do historie, potkat závodníky se kterými v minulosti soupeřili a třeba se spolu i více desetiletí neviděli. Start na dobových motocyklech. Téměř všichni chlapi které jsem oslovil napoprvé, řekli že toho jdou. Konečná sestava pro Stříbrnou vázu tedy byla Jiří Stodůlka, Emil Cunderlik, Jiří Císař a Jiři Pošík a Pro Národní tým Otakar Kotrba, Ruda Kavský , Dusan Kotrla a Jaroslav Katriňák, který se 2 týdny před odjezdem omluvil, tak ho nahradil Vladimír Buš a tomu patří velký dík, že nás v tom nenechal. Podmínkou pro start na této akci, bylo jet šestidenní nejpozději v roce 1987 za reprezentaci své země a vlastnit ,,nějaký titul’´! Teď nastal čas řešit motorky. Jelikož jezdci v kategorii Stříbrná váza mohli startovat na motocyklech do roku výroby 1981 a u Národního teamu do roku výroby 1987. Chtěli jsme jet všichni na Jawách....a kde je vzít ?! Před 30 lety by nám je připravili ve Strašnicích 🙂 Tím jaké jména byly v nominaci....to bylo vše jednodušší. Jirkovi Stodulkovi nabídnul Jawu organizátor. Tomu jsme zdvořile poděkovali a Jirka sáhnul po sadilku 350 od Radka Nováka. Carovi neváhal a půjčil Sadillka 250 jeho letitý kamarád Fanda Křivský, Póšovi půjčil Sadilka 350 Honza Ring a Emilovi zapůjčil Sadilka 350 náš téměř fabrický mechanik Martin Šimánek.
U Národního týmu byla situace obdobná. Otovi zapůjčili bitraka 360 Havelkovi, Laďovi Bušovi stejnou motorku Petr Balatka a Ruda si připravil Jawku ode mě z garáže. Tyto motorky jsou pro každého vlastníka něco jako hrouda zlata a to nemyslím vyjádřeno finančně, ale historicky. K těmto mašinám totiž patří srdce... to mi jistě daji fandové a majitelé takových motorek za pravdu. O to větší dík jim patří za to,že tyto JAWY na tuto akci zapůjčili a i za to, že se s námi této akce zúčastnili.
Do Montecampione jsme dorazili v pátek odpoledne. Vše bylo perfektně připravené.... to bylo vidět v prvních chvílích. Organizátor se kompletně postaral o ubytování i s jídlem a pitím pro celou naši výpravu , která činila 24 lidí. Neuvěřitelné a velkorysé. Dovolím si říct....že největší měrou se za tuto velkorysost zasloužili dva pánové v naši výpravě, kteří byli v neustálém obležení fanoušků a novinářů. Jiři Stodůlka, kterého uznávají lidé z Italského soutěžního světa téměř jako modlu a Květoslav Mašita, který svými tituly dodnes obdivuje celý soutěžní svět. Tito pánové patřili bezesporu k největším hvězdám této události vedle Itala Grittiho nebo Francouze Peterhansela.
Myslim, že s lidmi, kteří se této akce zúčastnili a nebylo jich z Česka a Slovenska zrovna málo se shodneme, že akce měla obrovský nostalgický nádech a při závěrečném vyhlašování to všechny týmy na pódiu vyjádřily. Nejdojemnější bylo asi poděkování od Japonského jezdce Toshi Nishiyama, který svou upřímností tuším vehnal slzy do očí téměř všem, kteří toto sledovali.
Závod samotný byl pojmut v duchu podstaty celé akce. Časy na rychlostní zkoušce byly přepočítány koeficientem, který se skládal ze stáří motorky a věku jezdce. Výborný nápad pro takovou akci!!!
Jely se tři kola a ve výsledkové listině byl krásný pohled kdy v absolutních časech jezdila Jawa v sedle s Rudou Kavským a po přepočtu byl v Čele Jiří Stodůlka kde se střídal s Italem Grittim. Za zmínku stojí, že po celou dobu své aktivní kariéry byl Jirka s Grittim soupeřem a zároveň kamarádem. Největší odměna pro celou naši výpravu a fanoušky přišla, když se sečtly výsledky. V soutěži o Stříbrnou Vázu náš tým ve výše uvedeném složení ZVÍŤEZIL!!! Můj velký obdiv těmto chlapům, jak za perfektní a obdivuhodné výkony na trati tak za celkový přístup k této akci. Stejné poděkování patří klukům za Národní team, myslím, že i když jsme někteří nějaký ten rok na motorce neseděli tak jsme si to všichni náramně užili.
Závěrem ještě jednou VŠEM lidem kteří se jakým koliv způsobem podíleli na této akci VELKÉ DÍKY.....,že jsme to mohli v takovéto skvělé atmosféře se skvělým ,,mančaftem”společně prožít
GT Alarm.CZ
GT MOTOCROSS.CZ | motokrosový portál
