 |
Africa Eco Race 2015 Asisteneční doprovod při rally
Report připravila Zuzka Nováčková.....
To by člověk nevěřil, jaké všechna dobrodružství Vás mohou potkat při doprovodu závodního motocyklu při Rally závodu. Ze začátku to nebylo ani pro mě a ani pro Mira jednoduché. Pro mě úlně první rally a tudíž i první seznámení s roadbookem, iritrackem a rally GPS, která ukazuje srávný směr jízdy pomocí šipky, stupňu a ujetých kilometru. Ze začátku jsem měla opravdu obavy, aby vše fungovalo, tak jak by mělo, protože by opravdu nebyla sranda ztratit se v Africe. Po zaškolení jsem zjistila, že to vlastně ani tolik složité není a dost brzy jsem se naučila, jak se vše používá.
Již za sebou máme dlouhé cestování. Mě náš team společně s celým Tatra teamem Tomáše Tomečka vyzvedával v Praze 26.12.2014 a jeli jsme do Francie, kde byly administrativní a technické přejímky. Dále jsme pokračovali do Španělska do přístavu Motril, kde jsme se nalodili a vylodění bylo v přístavu Nador v Maroku, kde chviličku po vylodění začal start do první závodní etapy.
Stage 1. – 30.12.2014
První den nás čekal přejezd z přístavu Nador do Jorf El Hamam. Cesta měla 585.55km. Po zadání kodu do GPS jsme vyrazili. Jelikož to byl první den, tak spoustu lidí se teprve učilo zacházet s roadbookem a GPS. Z tohoto duvodu byli skoro na všech křižovatkách policejní příslušníci, kteří ukazovali správný směr jízdy. Tento den jsme měli za úkol najít jakousi banku na výměnu peněz a pneuservis, kde nám spraví kolo na auto. Když jsme jeli ve Španělsku do přístavu, měli jsme defekt pneu. Naštěstí Janko s Mirem zvládli pneu v dost rychlém čase vyměnit a loď nám neodplula. Každopádně je opravdu potřeba mít vše náhradní znovu nachystané v případě další potřeby. Podle roadbooku jsme viděli, že pokud pojedeme trochu mimo určenou trasu, dostaneme se na konec rychlostní zkoušky, která tento den byla opravdu krátká – 116km. Bohužel tu není stejná situace se značením jako u nás na enduru, že by byli všude ukazetele a cestu nám ukázali, tak jsme konec rychlostky sice nenašli, ale jeli jsme přes město, kde byla námi hledaná banka aj pneuservis. V bance nebyl žádný problem, obsluhoval nás příjemný mladý hoch. V pneuservisu taktéž laskavý přístup od zdejších chalanu. Takže jsme vybavili vše potřebné a jeli jsme zpátky směr depo. Po cestě nám volal Jančí, kde jsme, že to vypadá na poruchu motorky, cosi se zadním kolem.. Byli jsme od sebe vzdáleni cca 150km. Shodou náhod jsme měli tento přejezd společný, takže jsme čekali... Dojel poměrně v krátkém čase. Hned jsme zkontrolovali motorku a našli jsme jedinou závadu a to byla špatně utažená matka držící zadní kolo.Tak jsme dali Jančímu napít iontového nápoje v podobě kapitána Morgena, aby se lépe kočírovala motorka. Tak jsme se tomu zasmáli a Jančí mohl pokračovat dále. Během chvíle jsme se dostali do depa, kde na nás již čekal Janko po úspěšném dokončení první etapy. Dnes jeli opravdu krátkou etapu – pouze 116km měřeného úseku.
Lidi tu jsou úplně odlišní, než-li jsme my. Každý by tu chtěl jen pomoci. Dojmy z prvního dne jsou úžasné. Projíždět Marokem, vidět krásnou přírodu, v autě pohoda, co víc si přát...
Stage 2. – 31.12.2014
Druhý den nás čekala cesta z Jorf El Hamam do depu v Tagounite, která měřila 358.61km. Již jsme věděli, jak fungují navigační systémy, takže co se týče trasy, nebyl zde žádný problem. Jak to tak už bývá, nemuže být vše bez problému, tak nás trochu pozlobilo alespon auto. Někde kolem 230km jsme sjeli z normální silnice na takovou prašnou, děravou cestu (pro představu, něco jako je u nás polňačka). Touto cestou jsme měli pokračovat 50km. Stav cesty nám dovolil jet cca jen 50km/hod. S Mirem se spravedlivě o řízení střídáme, protože tady si člověk opravdu neodpočine, tak abychom předešli případným kolapsum. Zrovna, když jsem řídila, auto z ničeho nic přestávalo mít výkon a úplně se zastavilo. Byli jsme kolem 25.km. Pustili jsme varovky a šli zjistit, co se vlastně vubec stalo. Svítila nám tu jen jakási kontrolka motoru. Po chvíli kontrolka zhasla, tak jsme zkusili nastartovat, auto se vzpamatovalo a my mohli pokračovat dál v jízdě. Asi po 4km se situace opakovala. Auto se znenadání zastavilo. Opět rozsvícená kontrolka. Vyšli jsme z auta a už kolem projíždělo další asistanční vozidlo, které vidělo, že máme poruchu, tak u nás zastavili. Byl to team francouzských mediku ve složení 2 mužu a jedné ženy. Celá posádka byla mimořádně syptatická, laskavá a snažili se nám nějak pomoci. Poradili nám, že chyba muže být ve filtru, at zmírníme rychlost a že nás budou hlídat ze zadu v případě další potřeby. Bylo to od nich moc hezké gesto, protože, jak jsem již zmínila, byla tu prašná cesta a oni jeli pomalu za námi, takže jsme jim akorát pěkně prášili na cestu. Situace se nám ještě zopakovala asi 3km před koncem této cesty, ale už jsme byli poučeni, že stačí na chvíli zastavit a auto se pak dá nastartovat a dá se pokračovat. Tak jsme našemu doprovodnemu vozidlu v podobě mediku řekli, at už jedou a nečekají, že si poradime. Nakonec jsme to zvládli a úspěšně dojeli do depa, kde jsme čekali na Janka, který dnes zajel excelentní výsledek – skončil na 6. místě. Byla to neskutečná radost pro celý team.
Jelikož byl Silvestr, tak po večeři jsme měli stavnostní přípitek, trochu jsme se zapovídali s českým teamem jedoucí Tatru - Tomáše Tomečka a pak nás čekalo ještě nachystat roadbook. Nějak jsme byli pořád rozptylováni, protože všude kolem se slavilo, tak jsme skončili až někdy po pulnoci. Mezitím u nás byla televize, chtěli slyšte přání do Nového roku v našem jazyce. Bylo to srandovní dělat takovouhle show. Po dokončení oprav v roadbooku jsme zaslechli hudbu u vedlejšího kamionu, tak jsme vzali flašku pálenky a šli se tam podívat. Bylo to opravdu překvapení, bylo zde docela dost lidí, ale největší radost jsme měli z francouzské posádky mediku, kteří se k nám velice hlásili. Začali jsme řešením problemu s autem, ale pak s debatami se stejně skončilo úplně jinde. Takže se tančilo, zpívalo, přiťukávalo na Nový rok. Francouzi po nás poptávali teamové mikiny, co jsme měli na sobě. Bohužel každý máme jen určitý počet kusu. Nakonec se Janko obětoval a triko jim na památku donesl. Bylo to i převážně za vyjádření vděku, za jejich laskavou pomoc při problemu s autem. Tím tu začalo naše kamarádství. Byl to naprosto úžasný večer. Nikdy by mě nenapadlo, že Silvestr i s cizími lidmi bude tak super. Opravdu jsme si to užili. Nic takového jsem tu nečekala. Bohužel jsme museli jsme rozumně skončit, protože další den ráno byl normální startovní den a my jsme sem přijeli závodit. Ale i tak se to bylo velice prímové.
POKRAČOVÁNÍ-KLIKNĚTE ZDE!
FOTOGALERIE NA FB-KLIKNĚTE ZDE!
 |
GT Alarm.CZ
GT MOTOCROSS.CZ | motokrosový portál
