 |
Do žádných zběsilostí se pouštět nebudu, říká Macháček před Dakarem Na startu dakarské rallye bude čtyřkolkář Josef Macháček patřit mezi nejzkušenější borce, jel ji už mockrát. ¨

Po dvou nedokončených ročnících chce tentokrát hlavně dojet.Vánoce tráví pětinásobný vítěz dakarské rallye v kategorii čtyřkolek Josef Macháček doma v rodinném kruhu. Hned po nich se ale vydá vstříc dalšímu jihoamerickému dobrodružství.
Kdy odcestujete do Jižní Ameriky?
26. prosince odjedeme ze Sedlčan do Frankfurtu a 27. ráno letíme přes Madrid směr Buenos Aires.
Vánoce u Macháčků ale asi nebudou s ohledem na váš další program úplně standardní, nebo ano?
Myslím, že ničím nevybočují. No i když... Porodila nám fenka, takže máme doma dvanáct malých ridgebacků. Jinak to bude absolutní klasika, stromek, kapr. A moji dvacetiletí synové dostanou dárky. Bude to o pohodě, Vánoce jsou dobou, kdy bychom se měli zamyslet nad uplynulým rokem, zklidnit se. Sváteční čas by měl člověk respektovat. Navodit správnou atmosféru a být s rodinou.
Štěňata máte už rozebraná?
Asi šest jich je zamluvených, ostatní zatím ne. Naše fenka je šampionka, jsou to krásní psi s papíry. Manželka si s tím snad nějak poradí, ona tím žije. Pro mě je pes spíš zátěž, v posledních letech třeba nemůžeme letecky na dovolenou, jezdíme jen autem.
Jak vaši synové prožívají, když jste na Dakaru?
Moc ne, jejich kamarádi se o to často zajímají i víc. Už jsou tím přehlcení. Z internetu informují mou ženu, co se děje. Berou to tak: Bankovní účet funguje, tak se mu asi nic nestalo. To, že se v rodině hodně cestuje, berou jako životní trend.
Zamlouvá se vám letošní trasa závodu?
Především se to vrátilo k myšlence Dakaru jako takového, i když se to opět koná v Jižní Americe. Jede se odněkud někam, a ne, že je cíl tam, co start. Tohle domácím jezdcům trochu zkomplikuje život, budou muset sami cestovat přes celou Ameriku. Peru je krásná destinace, my se navíc dostaneme tam, kde to turisté neznají, ale přírodní scenérie jsou tam úžasné. Je škoda, že trasa měří jen 8300 kilometrů. Kde jsou ty časy, kdy měla 11000 kilometrů, jako v roce 2001! Ve středu jsme probírali etapy, dalo mi to za pravdu v tom, co jsem tvrdil už dřív; Dakar se stává motokrosem, je spousta krátkých etap, které mladí dokážou odjet ve vysokém tempu. Navíc mi vadí, že se často trať uměle zakrucuje. Stírají se pak rozdíly mezi stroji a nedosahuje se maximálních rychlostí. Moje čtyřkolka je přitom konstruovaná tak, aby frčela hodně rychle. Taky jsem se snažil pojistit proti opakování penalizace, která mě postihla loni - dokonce mám další přístroj, abych neminul kontrolní bod, kdyby jim zase GPS nešlo. Pak vás to přestane bavit, když se něco podobného přihodí. Přitom to bylo jen o 120 metrů.
Odpočinkový den na Machu Picchu, jak jste si loni přál, vám asi organizátoři nezařadili...
Ten bude v chilském Copiapó. Machu Picchu je blízko cíli v Limě. Budu rád, když tam ve zdraví dojedu a budu si moci půjčit auto a podívat se tam po závodě. V budoucnu by mohli zapojit do trasy Dakaru i Bolívii, tam je také spousta zajímavých míst.
Vaše letošní čtyřkolka se jmenuje "Panda". V čem je jiná než ta loňská?
Je to předělaná "Komtesa", kdybych nemusel, žádné úpravy bych ani nedělal. Kromě osy, která mě zradila loni, jsem musel kvůli problémům s argentinským benzínem vyměnit vstřikování. Jinak jsem neměl důvod měnit koncepci, nebýt té osy, mohl jsem bojovat o nejvyšší mety. Počítal jsem, že tentokrát je na startu tak dvanáct jezdců, kteří budou schopni vyhrát. Bude to o soustředění a u těch mladých o odhodlání se zabít. Já se rozhodně nebudu pouštět do nějakých zběsilostí.
Také jste musel ubrat objem motoru. To se muselo projevit na jeho výkonu.
To byla od lidí, co o tom rozhodují, rána pod pás. Několikrát jsem se ujišťoval o tom, že se pravidla nemění. Dva měsíce nato bylo všechno jinak. Pro jezdce to představuje finanční ruletu, s takovou za chvíli nikdo na Dakar jezdit nebude. Panda teď jezdí místo 160 km/h 150. Polák Laskawiec, který ji má taky, to prý na mistrovství Evropy v Portugalsku ani nepoznal, to mi přišlo zvláštní. Nejel jsem na tom dosud nikde v hlubokém písku, uvidíme.
Kde jste trénoval?
Dobrým testem byl červencový Balkan Offroad Marathon v Bulharsku. V říjnu jsem pak byl na soustředění s KM Racingem v Tunisku. Zkoušel jsem nové pneumatiky a důležité bylo, že jsem zjistil, že mě čtyřkolky pořád baví. Ale to ještě bylo s původním objemem 900 ccm. Takže mám v tréninku deficit. Na Dakaru ho bude suplovat prvních 2500 kilometrů.
Budete znovu mít startovní číslo 251. Má to nějaký význam?
Spíš bych si přál jiné, vzhledem k tomu, jak to minule dopadlo. Po dvou nedojetých Dakarech se divím, že mi tak nízké číslo (čtyřkolky začínají 250kou obhájce Alejandra Patronelliho) dali. Moc se mi to nelíbí, vždyť já jsem vlastně v pozici začínajícího jezdce. Volí to ale pořadatel.
Kdy ve vás definitivně uzrálo rozhodnutí, že pojedete znovu na čtyřkolce, nikoli na bugyně, jak jste měl původně v plánu?
V březnu jsem chtěl jet na bugyně, nechal jsem si ale otevřená vrátka pro to, abych mohl jet na čtyřkolce, kdyby se bugyna nestihla připravit. V polovině srpna pak bylo jasné, že to není reálné dodělat.
V Polsku jste v bugyně narazil do stromu. Na fotografiích na vašem webu to vypadá dost drsně...
Zpětně to byla opravdu tvrdá kolize, vyšel jsem z toho velmi dobře. Měl jsem kliku, kdyby se rám bugyny dolomil, začalo by mi to deformovat tělo. Za jedenáct let na čtyřkolkách jsem měl jen naražený ramenní kloub v roce 2010. Tady jsem se zranil hned ve druhém závodě, ač jsem všude říkal, že je bugyna bezpečnější.
Utrpěl jste zlomeninu bércové kosti. Zahojilo se vám to rychle?
Kost si vyžádala dva měsíce léčení, je to ale dobré. Ještě jsem ani nebyl na druhé kontrole u doktora, nemám na to kdy.
Berete tedy nastalou situaci jako výzvu? Dává vám možnost po dvou nezdarech v kategorii čtyřkolek zase dojet.
Chci závod dokončit. Neznamená to ale, že bych dopředu kapituloval, pojedu na přední místa. Dakar je ovšem tak dlouhý a nevyzpytatelný, že nemá cenu přemýšlet nad výsledkem. Techniku neovlivníte. Z Česka pojede v dané kategorii jen jeden čtyřkolkář a jeden motorkář, takže pro nás dva to už je vlastně jedno vítězství. Vidět cíl je vždycky příjemné.
Povezete s sebou talismany od fanoušků?
Samozřejmě, dokonce jsem dostal i černobílou bučící krávu, že prý je pandě podobná.
Co příznivcům vzkážete do roku 2012?
Aby se stabilizovala ta hysterie, která teď hýbe Evropou. A aby se mi dařilo a diváky to bavilo.
sport.idnes.cz, Luděk Votava

|